To za nás taky nebylo!

Výživa zažívá veliký boom. Na jednu stranu to vnímám velice pozitivně. Do podvědomí se tak dostává, že to s tím stravováním nebude jen tak a že je výživa důležitá. Na druhou stranu s tím přichází i řada problémů. O tom zásadním budu dnes psát.

Velice často se mě maminky ptají na radu ohledně dětského jídelníčku a prvních příkrmů. Často je to z důvodu, že je dostupných mnoho informací, které jsou dost protichůdné a ony neví, kterou z nich se mají řídit.

Může už stejné jídlo jako my dospělí? Kdy můžu zařadit kravské mléko? Co sůl a cukr? Mám začít dávat kaši?

Samozřejmě jim ráda poradím. Vedu i dlouhé diskuze o konkrétních potravinách, způsobu přípravy i o konzumovaném množství. Většinou dospějeme k příjemnému závěru.

Ovšem jsou i situace, kdy musím čelit zajímavým argumentům. Některé z nich se pro mě stávají již takovým folklórem. Je z nich cítit lehká rezignace a pak si sama říkám proč se mě dotyčná vlastně ptala na radu, když má tak jasno.

Dneska se ta výživa moc řeší. Za nás tohle taky nebylo a žiju/jsem zdravá/nic mi není. Nejsem tabulková ekobiokojo matka. S tímhle doporučením se dítě vůbec nenají. Dítě je přeci malý dospělý, tak to neřeším. Oni ty doporučení pořád mění – asi sami netuší, jak to má být. Každý říká něco jiného.

Přesto tyto argumenty chápu. Jako laik bych z nepřeberného množství informací byla asi taky značně zmatená. Proto jsem se rozhodla trochu vysvětlit co/kdo stojí za vším tím zmatkem.

• Proč se mezi sebou nemůžeme dohodnout? Proč každý říká něco jiného?

Protože nás je hodně. Je mnoho skupin lidí, kteří mají k výživě, co říct. Lišíme se vzdělání, životní filosofii i přístupem k výživě samotné.

1. Zastánci nových alternativních směrů stravování a nadšenci. Určitě jste slyšeli něco o raw, paleo či bezlepkové stravě? Těch směrů je mnohem více, ale tyto jsou poslední dobou neustále skloňovány. Své zkušenosti nám předkládají často obyčejní lidé, kterým tyto způsoby vyhovují a cítí se tak dobře. Pak jsou tu nadšenci, které výživa prostě zaujala na základě nějaké životní zkušenosti. Jsou to často maminky, které se o výživu začaly zajímat více právě díky narození dítěte. Jsou to lidé, kteří řešili nějaký zdravotní problém a úprava stravy zlepšila jejich zdravotní stav.
2. Výživový poradce. Většinou se jedná o absolventa rekvalifikačního kurzu, ale není to podmínkou. Najít dobrého výživového poradce je celkem problém, i když nabídka je velice široká. Legislativa totiž umožňuje dělat tuto práci komukoliv. Pod pojmem ,,výživový poradce” se často skrývá i obyčejný prodejce potravinových doplňků, koktejlů či instantních jídel. Tím pádem se značně liší kvalita poskytovaných služeb. Bohužel jsem se setkala i s případy, kdy výživový poradce značně ohrožoval svými neodbornými radami zdraví svého klienta. Pokud se chcete pobavit o dětské výživě s výživovým poradcem, tak radím vybírat ho opravdu obezřetně. Pokud má vaše dítě nějaké zdravotní komplikace, tak určitě do péče výživového poradce nepatří.
3. Kulinární odborníci.  Mistři správné přípravy pokrmů, výběru surovin a stolování. Před touto prací pravidelně smekám. Musím však říct, že i když se často jedná o profíky v oboru, tak vyváženost a správnost jídelníčku není úplně na předních příčkách v jejich hodnocení pokrmů. Není na škodu se inspirovat v používání kvalitních surovin, ale i tak je potřeba o jídle více přemýšlet.
4. Pediatr. Dětský lékař není odborník na dětskou výživu. Znalost této problematiky se liší pediatr od pediatra. Někteří opakují celá léta ty samé rady bez ohledu na pokroky v této oblasti, někteří se dál vzdělávají a bohužel jsou někteří, kteří výživu příliš neřeší a maminkám radí hodně divné až zarážející věci. V naši společnosti má lékař výjimečné postavení. Velmi rychle si získává důvěru a mnoho lidí jeho rady považuje za nedotknutelné. Pokud něco říká/radí lékař musí to být přeci správně a pravdivé. Není tomu tak a i když já si většiny lékařů velmi vážím, tak radím zjišťovat  a ověřovat si informace sám.
5. Nutriční terapeut, specialista a dietolog . Lidé, kteří své studium věnovali výživě a mají být odborníky na výživu. Na stravování pohlíží v kontextu fungování těla, zdraví a hygieny. Tyto osoby by se správně i po studiu měli věnovat dalšímu celoživotnímu vzdělání, stále prohlubovat své znalosti a sledovat nejnovější trendy z oblasti zdraví. Tito lidé mohou pomáhat i dětem, které mají zdravotní problémy.

• Proč se výživová doporučení pořád mění?

Výživa stejně jako všechny ostatní obory prochází vývojem. Dělají se nové výzkumy, studie. Vývoj výživy je samozřejmě v kontextu pokroku celého zdravotnictví.
Všechno jde kupředu a u výživy tomu není jinak. Složení i technologie přípravy potravin se mění. Mění se i životní styl. Nelze porovnávat stravování před 20 – 30 lety a dnes.
Proto argument: Za nás se to neřešilo a žijeme. Není úplně rozumný.

U dětské stravy je to obzvlášť citelné a to především v případě, že má žena více dětí s větším věkovým rozestupem nebo máte kamarádku se starším dítětem.

Ještě někdy v roce 2004 se při zařazování prvních příkrmů pracovalo velmi opatrně s potravinovými alergeny. Jejich brzké zařazování nebylo v kurzu. V průběhu dalších let došlo ke změně a bylo doporučováno jejich postupné zařazované od 6. do 12. měsíce. Toto doporučení s menšími úpravami platí dodnes.

Posledních 5 let začalo hovořit o tzv. imunologickém okně. Období mezi 4. 6.měsícem, které má být ideální pro setkání dítěte s potencionálním potravinovým  alergenem. Podle určitých studií bylo prokázáno, že oddalování styku s alergeny nevede k redukci výskytu potravinových alergii. Toto doporučení ovšem stále bere mnoho odborníku s rezervou. Studie jsou pouze retrospektivní, není vytvořena žádná pevná metodika a především ani množství alergenu jako má být dítěti podáno. Pediatři ovšem často imunologické okno již doporučují. Bohužel jsem se setkala s tím, že jejich interpretace doporučení je velmi nepřesná.

• Proč se všude píše něco jiného?

Mnoho z nás hledá informace na internetu. Ohledně dětí jsou největším zdrojem informací různá maminkovská fóra a weby. Vůbec není špatně se s ostatními podělit o zkušenosti a naopak zde čerpat ze zkušeností druhých. Je však důležité tyto informace brát trošku s rezervou a přemýšlet o nich.
Na trhu je i velké množství literatury, která se věnuje péči a výživě dětí. Často se jedná o zahraniční populárně naučnou literaturu. Jak se říká:  jiný kraj jiný mrav. Tak toto platí i ve výživě. Každá země má trochu jiné stravovací zvyklosti a to se odráží i ve výživových doporučeních pro děti dané země. Z toho důvodu mohou být v rozporu s těmi u nás.

Vůbec to není jednoduché že? Doufám, že vám tento článek trochu pomohl v pochopení této problematiky. Přinesl odpovědi a rozšířil obzory. Určitě to není naposledy, co jsem se tomuto tématu věnovala. O některých termínech a pojmech si povíme příště.

Mějte krásny den!

Tereza